Paní sice německy neumí, ale anglicky obdivuje sešit, kterým listuje. Zavolá kolegyni, ať se jde taky podívat, kolegyně německy umí, tak ji poprosím, ať mi na papírek napíše, jak se razítko řekne francouzsky. Abych byla vybavená. Ani ve snu mě nenapadlo, že budu jezdit po Francii a sbírat tampóny!!! Poslední zastávka na IC v ARGENTIÉRE a pak už konečná. Blížíme se k CHAMONIX-MOUNT BLANC a pokukujeme po nějakém pěkném parkovišti, ale kde nic tu nic. Jedno je u lanovky, ovšem docela na ráně. Tady jenom, když bude nejhůř! Důležitější pro nás v tuto chvíli je, že najdeme místo k zaparkování blízko centra, bonusem budiž, že zdarma.
13:20 si nechávám zastavit v obci RARON. Vyčetla jsem z jednoho prospektu, že se zde nechal pohřbít Reiner Maria Rilke. A jakožto germanistka, která si u státnic vytáhla právě Reinera a dostala z něj jedničku, bych mu ráda zamávala. To už je let! Co vlastně napsal? Že by Sonety Orfeovi? A knihu hodinek? Ještěže už mám státnice za sebou. Nejdřív ale objevíme kostel svatého Michala, vytesaný do skály. Tady musí být výborná akustika! Na stojanu mají pohledy, jeden by to chtělo na památku. Frank sice nemáme, ale oni někde to euro, co hodíme do kasičky, promění. Ogíček sní svůj odpolední sen, a tak jsem dotázána, jestli chci toho Reinera navštívit. Musím támhle na kopec, zajet autem se tam nedá a Ogíčka kvůli tomu budit nebudeme. No, když jsem tady, a když o sobě prohlašuji, že jsem germanista, mohla bych udělat něco intelektuálnějšího než si notovat písničku Zehn kleine Jägermeister (rauchten einen Joint, den einen hat es umgehaun, da waren nur noch neun.
Když se podaří Michalku odtáhnout od vodního příkopu, kde pozoruje rybičky, procházíme se podle návrhu trasy zelinářskou zahradou, kde je zelenina vysázena do geometrických obrazců a pro větší barevný efekt doplněna nejrůznějšími bylinkami, i samostatnou bylinkovou zahradou. Tentokrát se v habrovém bludišti tolik nebojíme a troufneme si dojít doprostřed k vyhlídce. V prospektu píšou půvabný zahradní domek, ale to podle nás tato stavba rozhodně není. Nemůžeme vynechat ani dětské hřiště, kde se s Miškou zdržím, než tatínek zdokumentuje další části zahrady. Miška se nadšeně rozběhne ke skluzavce, dotkne se a volá: „To je moký! “ Poodběhne k houpačce a situace se opakuje. Vyhrabu všechny balíčky kapesníků a klouzačku, houpačku i kolotoč pořádně vysuším. Co bych neudělala pro to naše zlatíčko? Jenže ono má zafixováno, že to je moký, a nepodaří se mi ji přesvědčit, že už to je suchý.
Na křižovatce je značená objížďka, chvilku trvá, než navigace přepočítá a ukáže, že máme jet na druhou stranu, než stojíme. Michal se rozhodne zařadit do správného pruhu teď a tady. Couvne, prudce dupne na brzdu a ozve se troubení. „Sorry, “ houkne Michal a je přesvědčený, že se nic neděje. Chlapík ale vystupuje a gestikuluje. „Já jsem tě fakt neviděl, byl jsi v mrtvým úhlu. “ Michal vystoupí a jen vidím, jak krčí rameny a opakuje sorry a pardon. To bude pěkne, pěkne, fajne a pěkne… Chvilku sedím, ale pak vylezu, kdyby bylo potřeba.
To ještě netušíme, že zítra pojedeme kolem jabloňových sadů, větve z jejichž stromů jsou téměř na dosah z okýnka automobilů, frčících po hlavní silnici. Už jsme vlastně někde slyšeli, že Merano má něco společného s jablky, není to náhodou taky nějaká odrůda? Každopádně až doma zjišťujeme, že každé desáté jablko vypěstované v Evropě pochází právě odtud, a že Jihotyrolská jablka mají stejný osud jako Hořické trubičky nebo Olomoucké tvarůžky, tedy jsou chráněna zeměpisným označením.
2014, den osmý – 297 km Ráno je tráva mokrá, naštěstí jen od rosy, takže se nemůžeme moc roztahovat, Michalka by ještě spala (to má z toho, jak ponocuje), jako každý den ji necháme spát, jak nejdéle to jde, a když ji dáme do sedačky, rovnou se podává snídaně. Zamáváme skvělému klidnému noclehu a v 7:15 už se zase načítají kilometry na Fandův tachometr. 8:05 parkujeme před zámkem VILLANDRY. To je náš druhý favorit, co se zahrady na Loiře týká. Hodinu, než otevřou, využijeme k fotbálku s Michalkou na parkovišti, k pozorování stáda kraviček a k objevení íčka, které otvírá o hodinu později než zámek (takže u něj přibrzdíme, až budeme odjíždět). Před vstupní bránu se přižene nějaký zájezd, ale my jsme neomylně první. Na pokladně i na WC. Šokuje nás, že dostaneme tištěný leták v češtině, ale nezlobíme se kvůli tomu.
Takové hřiště už určitě do konce tour nepotkáme a ona takhle zahodí svoji šanci. Dvakrát se přece jen sklouzne, a když nás tatínek vyzvedává, nejradši by tady ještě zůstala. Sluneční a vodní zahradou projdeme v rychlejším tempu, zdokumentováno už je, lesíkem se dostaneme k vyhlídkovému altánku a přes zámecké terasy, kde si vychutnáváme úchvatný pohled na okrasnou zahradu, zamíříme k východu. Ogi nás opět zdrží u rybiček, ale pět minut po desáté už jsme zase on the road.
První zastávkou je EHRWALD, kde nabereme na íčku kromě razítka i několik map a prospektů a Michalce omalovánky a balónky. Parkovací hodiny dostaneme gratis. Další turistické informace navštívíme v BIBERWIER a LERMOOS. Tady jsem sice vykorespondovala nějakou panoramatickou trasu pro kočárek, ale při pohledu na nebe nás ani nenapadne pouštět se do jakýchkoli větších akcí. 10:25 začínáme stoupat do kopce, čeká nás FERNPASS (1216m. n. m. ) Vyběhnu jen do hospody pro razítko, teplo vypadá jinak a sucho taky.
Pán je ale velmi milý a kromě loga Matterhorn Gotthard Bahn dostanu i železniční razítko s dnešním datem. Provází nás přímo aprílové počasí – chvilku prší, chvilku svítí sluníčko. Zima jako taková ale není (22°C) Pokračujeme směrem k jezeru, teda přehradě, a snažíme se vykoukat další spřízněné instituce. V SAAS-BALEN je ještě zavřeno, otvírají v 16:30, v SAAS-GRUND je taky značené, ovšem nenajdeme ho, a vyčucháme ještě jedno v SAAS-ALLMAGELL. 15:40 parkujeme u přehrady MATTMARK. Nejdřív se projdeme kousek po louce mezi sviště, kteří varovně hvízdají a mizí ve svých norách, pak ještě kousek po hrázi, Michalku láká nejvíc lávka, která na hráz vede přímo z hospody. A protože je hodná a poslušná, za odměnu sejdeme dolů vnitřkem, aby si tu lávku mohla přeběhnout. Ještě má být íčko v SAAS-FEE, ale tam narazíme na závoru a privátní silnici. Místo toho objevíme to původně přehlédnuté a nakonec pochodíme i v tom původně zavřeném.
I když předpokládám, že kdyby Michal chtěl pomoc, už mě zavolal. Připadám si jako nájemná gorila (stojím tu rozkročená, ruce v kapsách a čumím) křížená s Vietnamcem při policejní razii (nevím, neumím, nerozumím). Francouzi mají SPZ zalitou v plexiskle, no a to plexisklo prasklo, takový pavouk. Kolik může stát kus plastu? To snad nechce řešit přes pojišťovnu. A tak tam stojíme, jeden kouká a mlčí, druhý kouká a česky se omlouvá, třetí křičí francouzsky tak, že koukat už nestačí.
các kết quả, lịch thi đấu, Jablonec vs Sion live - Livesport.com We and our partners store and/or access information on a device, such as unique IDs in cookies to process personal data. You may accept or manage your